sobota 19. 1. Hlasíme se z hor. Cesta proběhla v pohodě, silnice čisté a nikdo z dětí nepotřeboval pytlík. Dole v Peci jsme naložili všechny věci do rolby, a s nejsilnějšími páťáky odjeli na Boudu NA LUČINÁCH , kde je vyložili a roznesli do pokojů. Ta druhá skupinka se vydala pěšky až nahoru, do kopce a ve sněhu… Po dvou hodinách se tam statečně vyškrábali a na přivítanou dostali kaši s masovými kuličkami. Lehký polední klid a hurá otestovat kopec za chatou s lopatami. Mokré rukavice, červené tvářičky a úsměv na tváři až do západu slunce. 🙂 Svačinka, stolní a deskové hry nám zkrátily čas do večeře – knedlíčky s masem a zelím. Jak už tradicí bývá, tak první večer malujeme vestičky a hrajeme pár her, u kterých smích rozhodně nechybí.
Všichni jsou v pořádku, ztráty (věcí) zatím žádné 🙂 a pár perliček z dnešního dne:
Po půl hodině chůze z Pece nahoru do toho nejprudšího kopce: „Ondro, kde máš batoh?“ „Já nevím?“ „Jak nevíš?“ „No, asi zůstal tam dole u autobusu“ 😀 (pro batoh běžel instruktor Tomáš)
Áňa: „Já už asi nemám nohy, jak mě bolí“
„Mami, paní učitelko, v jakém budu družstvu?“ Ondra
Matěj Matějovi „Ty nemáš zelí? „Zelí? Chceš abych se poblil?“
Daník potřeboval očuchat všechny věci na stole, včetně pepře… bohužel nasál! 😀
Pedagogický IT tým nezvládl společnými silami zapojit starý hdmi kabel, takže se musel obětovat a hrát s dětmi přesedávanou, což velmi posiluje jejich stehenní svalstvo.
……………………………………….
neděle 20. 1. Hlasíme se z druhého dne, světového dne sněhu! 🙂 Budíček byl sice až v 7:30, ale od 6 hodin naši nedočkavci již pobíhali po chatě. Takže úkol pro nás na dnešní den zněl jasně 😀 zničit děti natolik, aby spaly aspoň do 7… uvidíme. 🙂 Na snídani je čekalo velké překvapení v podobě palačinek, marmeládu měli někteří až za ušima. Dopoledne jsme se všichni, kromě Julky, vydali už na sjezdovky. 5 družstev objevovalo celý skiareál, nejlepší lyžaři projeli všechny sjezdovky a ostatní alespoň značnou část – Mulda, Eso, Smrk, U lesa. Trénovali jsme různé druhy obloučků, jízdu na jedné lyži, carv, jízdu bez pluhu, postavení lyží na hranu atd. K obědu jsme měli vývar a řízky, polední klid proběhl poměrně v klidu 🙂 až na vyjímky, které se odpoledne vydaly na pěší výlet místo lyží, aby si připomněly pár pravidel přátelského chování. Zbytek výpravy se aktivně opaloval na sjezdovkách až do západu sluníčka. Svačinu snědli do posledního drobečku, napsali jsme pohledy a zahráli si pár stolních her. Řekla bych, že děti dnes měly naprostou žranici! 🙂 Borůvkové knedlíky se šlehačkou k večeři byly ke spokojenosti všech! 🙂 Poté jsme si zahráli pár her a hurá do postelí.
Všichni jsou v pořádku, ztráty věcí nejsou, ale nálezů, které ničí nejsou, je hodně 😀 a pár perliček z dnešního dne:
„Vítku, kde máš helmu?“ „Nemám.“, „Kde máš rukavice?“ „Nemám.“, „Kde máš kuklu?“ „Nemám.“… „Natálko? Má Víťa tyhle věci?“ „Jo a nejsem tvoje máma“ 😀
Z pohledu: „Doufám že se vám po mě stýská mě totiš ne.“
Z pohledu: „Paní učitelka mě praštila notebookem, ale s tím si nedělejte starosti.“ 😀 (omylem)
„Babičko, Evičko :-D, našel jsem cukr.“
„Ondro, čistil sis zuby?“ „Nemůžu najít hygieniku“ 😀
„Ondro, víš že Ti Vítek nese hůlku?“ – „Já jsem si říkal, kam se poděla.“ 😀
…
Bohužel ještě musím napsat, že Daník a Vojta z 1. třídy mají nakročeno k vyloučení z kurzu. Jejich chování a slovník se neslučuje s našimi pravidly kurzu.
………………………………………
pondělí 21. 1. Dnešní slunečné a mrazivé zpravodajství z hor. Včerejší úkol unavit děti, aby nevstávaly v 6, se podařil. Budili jsme je až na budíček. K snídani jsme měli teplé rohlíčky se sýrem, šunkou, vajíčky a buřtíky. Celé dopoledne jsme pilovali lyžařské dovednosti a musíme všechny opravdu moc pochválit. Na sjezdovce se snaží a dělají obrovské pokroky, zvláště bílá skupinka. Ani jsme je nemohli dostat do chaty na oběd, ke kterému byly knedlíky, se smetanovou omáčkou a masem. Po obědě opět hurá opalovat svoje tvářičky na svah. 🙂 Svačinka, písničky s kytárkou a pár her. Pak jsem na hodinku usnula, takže netuším, co hráli za hry a co bylo k večeři. Páťáci si pro mě ovšem přišli, že jsem slíbila večerní lyžování. Starší děti, které chtěly, tak si ještě užily noční lyžovačku za svitu měsíce, bylo to super. Zbytek lyžařů hrál hry na chatě s bráchou a Tomem. Děti mi jen nadšeně vyprávěly, že hledaly bačkory 😀
Všichni jsou v pořádku, ztráty věcí žádné, nálezů je čím dál tím více, ale zřejmě je tu s námi ještě jedna škola 😀 a pár perliček z dnešního dne:
„Holky, namažte si tváře, svítí tam sluníčko.“, „Jasný, i pusu, mám jelení hnůj.“ 😀
Vojta sedí v chodbě, lyžáky na noze, připraven na zapínání… „Ty Vojti, nechtěl by sis vzít na lyžování oteplováky?“ 😀 (punčocháče by nebyly úplně šťastnou volbou)
brácha: „Běžte vzbudit hezky ségru na to večerko.“ Polívčička: „Takže ji nemůžeme polít vodou? “ 😀 (díky kluci :-D)
„Martine, tady někde má být ten největší hotel Ski Amatér, ten největší hotel v Rakousku.“ 😀
„Hele, hele, tam je taky vesnice na ty Sněžce!“ 😀
…
Daník s Vojtou dnes sekali dobrotu, utahali jsme je nejvíc ze všech! 🙂
…………………………………….
úterý 22. 1. Večerní zpravodajství – Děti jsme vzbudili v 7:30 a čekalo na ně úžasné překvapení od paní kuchařky … teplé, voňavé, domácí koblížky. Slétly se na ně jako kobylky. 🙂 S plnými bříšky jsme se rozdělili do našich čtyř družstev a celé dopoledne jsme pilovali lyžařské dovednosti na všech sjezdovkách v Peci. Slunce nám k tomu opět krásně svítilo, zkrátka ideální podmínky! 🙂 Po kuřátku k obědu měly děti trochu delší polední klid, neboť je 3. den na sjezdovkách a potřebují trošku odpočívat. Odpoledne jsem strávili krásnou procházkou po okolí, koulováním, válením se ve sněhu a na závěr bobováním. Po večeři přijel pan Kovařík z Horské služby a vyprávěl dětem hodně zajímavých informací, historek a zážitků. Večer měli slíbené kino, konečně se nám podařilo zapojit historický projektor a film „V hlavě“ mohl začít…
Všichni jsou v pořádku, unavení, ale spokojení. 🙂 a pár perliček z dnešního dne:
„A dneska přijde ten pán z horké služby? 😀
Ráno povídám dětem, jakého instruktora má každé družstvo“ „A černí jdou dneska s Evičkou“ Mates: „To je asi nějaký fake, ne?“ 😀 „To ji budeme učit na lyžích my?“
Celý kurz máme 4 družstva – bílé, modré, červené a černé. Po snídani kontrolujeme, že vědí, kam patří… „Patriku, Ty ses nehlásil do žádného družstva, kam patříš?“, „Do zeleného.“ 😀
Odpoledne jdeme na procházku, před chatou proběhne ústní kontrola, že všechny děti mají rukavice, čepice, něco na krku apod… po půl kilometru… „Ondro, kde máš rukavice???“ „Jejda, ty asi nemám?“ 😀
………………………………………..
středa 23. 1. Dnes asi naposledy ze sluncem zalitých hor, neboť zítra se má počasí trošku kazit. Paní kuchařka je neuvěřitelná, domácí perník k snídani opět provoněl celou chatu. Před lyžováním jsme se opět důkladně protáhli a rozcvičili. Pilovali jsme správný předklon, jízdu po jedné lyži a rozhodně jsme nepodcenili přípravu na odpolední závody. Využívali jsme sjezdovky, kam svítilo sluníčko, takže se dětem hezky barví tvářičky. 🙂 K obědu dětem udělali na přání „rajdu“. 🙂 Byly moc spokojené a knedlíků snědly opravdu hodně. Polední klid byl v duchu sbírání energie na odpolední závody. Zarezervovali jsme si závodní trať s brankami a profi časomírou, takže už si nikdo nemohl stěžovat, že jsem pozdě zmáčkla stopky, když se stupně vítězů obsadily v rozdílu setin sekundy… Vyhlášení je ale čeká až zítra ráno 🙂 Před svačinou jsme si za chatou ještě zabobovali, zkoulovali instruktory a hladoví se vrhli na svačinku. Další hodinku jsme zaplnili pantomimou a lovci čísel. K večeři se podával mimo jiné špenát. Tady opravdu platí, že hlad (Ne, že by tu měly děti málo jídla, ale ten horský vzduch a lyžování…) je nejlepší kuchař… „Hm, nikdy jsme ho neměl, nikdy jsem ho nejedl, ale dneska je docela dobrej“. Po večeři jsme slíbili druhé kino – Doba ledová 4 a ve 21h už všichni spinkali…
Děti jsou v pořádku, únava se začíná projevovat, ale ještě dva dny a frčíme domů. 🙂 Pytel s ponožkami, spodním prádlem, oteplováky, botami apod se začíná plnit. Příští týden si to ve vestibulu rozeberte! 🙂 A dnes pouze jedna perlička…
Nejmenší kluci si s instruktorem Matějem uklízeli pokoj: „Tyjo, vono se tady dá i normálně chodit“, „a je vidět podlaha“ 😀
…………………………………….
čtvrtek 24. 1. Zamrzlé zprávy z hor. 🙂 mlha, zamračeno, pan Krakonoš poslal dětem zprávu, že za to jejich frfňání už žádné slunce nebude. K snídani měly teplé rohlíčky s marmeládou nebo šunkou a sýrem. Poté se všechny skupinky vydaly na svah. Sněžka a sluníčko zůstalo v mracích po celé dopoledne. Děti pilovaly carvingový oblouk, projížděly všechny vleky v Peci a už hlasitě kříčely názvy všech sjezdovek 🙂 Na oběd je čekal vývar, rýže, masíčko a houbová omáčka. Po poledním klidu měly na výběr, zda se vydají na procházku nebo na lyže. Překvapivě se na výlet vydaly ty nejstarší děti. 🙂 Takže jsme se vypravili směrem na Václavák, odkud se mi nechtělo vracet stejnou cestou, tak jsme si prošlápli v lese svou vlastní 🙂 Skupiny lyžařů si opět užívaly sjezdy. Paní kuchařka už nás nepřekvapuje, ale ke svačince bramborové placky s kečupem a pro mlsouny sladké placičky s marmeládou… děti byly jako kobylky, které 14 dní nejedly 😀 Zahráli jsme si pár her – kimovku, slalom, kompot, po večeři zvířecí kamarády, evoluci, tichou poštu, velitele a elektřinu. Mezitím se děti postupně vydávaly na cestu ke Krakonošovi, aby nám zítra zase vysvitlo sluníčko. 🙂 Dobrou a hurá do posledního dne!! 🙂
Děti jsou v pořádku, holeně je bolí, takže mají správné postavení na lyžích, někteří potkali rýmičku… taška ztrát a nálezů se zvětšuje na pytel. :)) a nějaká ta perlička z dnešního dne:
Krakonoš se ptá: „V jakém pohoří se právě nacházíš?“, „V Peci pod Sněžkou“, „To ne, zkus to ještě jednou“ „Jo, v Krakonoších.“ 😀
Opět Krakonoš: „V jakém pohoří jsi?“ „V boudě na lučinách“ 🙂
A zase Krakonoš: „Jak se jmenuje to městečko, ve kterém jste vystupovali z autobusu?“ „Nevím“, „Tak jak se jmenuje ta nejvyšší hora?“ „Sněžka“, „A jak se jmenuje to městěčko pod ní? „Sněžka pod Pecí“ 😀
„Nelinko, dej si ruce na kolena“ (Nelinka se podívá a dá si ruce do pasu) 😀
…………………………………….
pátek 25. 1. Dnes bylo asi nejošklivěji, ač na teploměru nejtepleji! Vlezlo, vlhko, lehce chumelilo, sluníčko se ani neukázalo. Ke snídani se dětem servíroval zapečený párek v rohlíku, domácí kuličky plněné oříšky a obložené talíře s teplým rohlíčkem. Dopoledne jsme všichni odjeli na sjezdovky, už jsme trénovali jen zlehka, spíše jsme najížděli další kilometry 🙂 a děti měly volné jízdy. K obědu je čekala slepice na paprice a odpoledne poslední lyžovačka na kurzu. Některým dětem se ani po 7 dnech na lyžích nechtělo zpátky do chaty! Některým naopak až moc, nožičky jim už sotva ťapaly. Po svačince (už ani nebudu spát, co jsme měli, protože ty výborné palačinky … 😀 ) jsme se podívali na film Krakonoš a lyžníci a zahráli si pár společenských her. Většina se nemohla dočkat večera a naší tradiční karnevalové diskotéky. :-)) Moc jsme si ji užili! A šli spát opravdu pozdě… zítra se těšíme na viděnou! 🙂
A jedna krásná perlička z dnešního dne:
Ondra spadl a trošku pofňukával, ptám se, zda ho něco nebolí… Ondra: „Kouličky, ale tomu ty nemůžeš rozumět“ 😀
………………………………..
sobota 26. 1. a odjezd domů… to už Vám budou děti vyprávět samy. 🙂
………………………………
Takové mé malé hodnocení:
Měli jsme obrovské štěstí – na počasí, až na ten pátek bylo celý týden opravdu neuvěřitelně krásně, pan chatař říkal „jste si přivezli hezky a zase si to vezete zpátky“
Ubytování – díky počasí úžasné (Pokud by byla mlha a chumelenice, už by to nebylo tak pohádkové na tom vršku), chata moc fajn, teplo a příjemně; co se týká kuchyně, kuchaři děti neuvěřitelně rozmazlovali všemožnými dobrotami, takový servis jsem nikde jinde ještě nezažila! 🙂 Takových dobrot, co děti měly ke snídaním, svačinkám… trochu mě zamrzelo, když některé děti psaly na pohled, že tu vaří hnusně a pak běží pro palačinky, jako když týden nejedly…
Sníh a podmínky pro lyžování – luxusní!!! 🙂 tvrdný krásný sníh, manšetr vydržel mnohdy až do odpoledne
Okolí – krása, skvělé místo na bobování i procházky.
Děti – asi tak o 30 z nich jsme celý týden ani nevěděli, byly skvělé, snažily se, chovaly se slušně, jsou samostatné, vnímají a můžeme je rodičům jen pochválit. 🙂
Ráda bych poprosila rodiče, buďte trpěliví a veďte děti k samostatnosti, pomůžete jim tím více, než když to za ně děláte vy…
A moc děkuji za všechna milá slova v mailu nebo u autobusu. 🙂